Pátek 17. září 2021, svátek má Naděžda
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 17. září 2021 Naděžda

Lov na Židy

3. 08. 2021 9:45:21
S podtitulkem Zrada a vražda v Němci okupovaném Polsku. Židé byli Poláky zabíjeni i po skončení války, pogrom v Kielcích 1946 nebyl ojedinělým zločinem.

Před časem se v ČR diskutovalo o filmu režiséra V. Marhoula Nabarvené ptáče. Podle stejnojmenného románu J. Kosinského, který se jako Žid za války skrýval před nacisty na polském venkově, pak v 50. letech emigroval do USA.

Nabarvené ptáče jsem četla a průběžně jsem musela četbu přerušovat, abych "rozchodila" mistrovsky zachycenou krutost člověka, ať patřil k nacistům nebo k zaostalým polským venkovanům či k podobně charakterizovaným "osvoboditelům". Nemilosrdnou realitu autor vyjádřil s mimořádným uměleckým mistrovstvím. A surovou pravdivostí, za niž byl některými jedinci (mj. Poláky) osočován. Naštěstí se autora zastal americký spisovatel (židovsko - rumunského původu) Ellie Wiesel, který na rozdíl od Kosinského prožil nacistické koncentráky na vlastní kůži, ale věděl, že pokusy Židů přežít mimo ně příliš často končily tragicky, a nejen vinou okupantů.

To, co Kosinský ztvárnil jako román nahlížený očima šokovaného dítěte, zdokumentoval profesor historie na University of Ottawa Jan Grabowski. Zabývá se výzkumem židovsko - polských vztahů za holokaustu. Knihu s názvem uvedeným v titulku tohoto článku J. Grabowski věnoval svému otci, který "lov přežil", a mnoha obětem, které takové štěstí kvůli udání sousedů neměly. Avšak také památce těch Poláků, kteří se rozhodli Židům pomoci a někdy za to zaplatili cenu nejvyšší (někdy vyvraždění celých rodin, jež se nad Židy smilovaly).

I četbu této knihy jsem musela přerušovat, přitom jsem věděla, kolik takovýchto krutostí Židé zažili v bezprostřední blízkosti, ať v ghettu, koncentračním táboře nebo ve své vesnici. Ani jako pouhý čtenář jsem nemohla unést zlo v lidské duši.

Lov na Židy a Nabarvené ptáče spolu s dalšími svědectvími o zlu mezi námi by se měly stát doporučenou četbou ve školách. Týká se to nejen vyhrocených historických dob, známe to přece i ve vztahu společnosti či jejích částí např. k Romům, ale i k tělesně či duševně postiženým spoluobčanům. A týká se to i stále přítomného rizika nenápadného sklouzávání lidské společnosti, jež se domnívá, že žije ve slušném státu, k nové totalitě, byť se její forma někdy dovedně tváří jako demokratický a právní stát.

J. Grabowski se primárně zaměřil na dokumenty (často pořízené na úrovni poválečných soudů) okresu Dabrowa Tarnowska, obdobné události ale byly zmapovány i jinde. Kdyby obyčejní řadoví Poláci nepomáhali nacistům, mohlo v různých úkrytech podle historiků přežít kolem čtvrt miliónu Židů v této jedné zemi. Špatnou roli ve vyšší míře pak sehráli polští četníci (na rozdíl od poměrů v Československu často bez vzdělání) aj.

Podíl řadových občanů na masakrování Židů se netýká jen Polska, dotýká se mj. Lotyšska, Litvy, Ukrajiny, Rumunska aj. O něco relativně vyšší šanci na přežití měli Židé ve větších městech, na venkově to bylo mnohem horší. Závistivec, který měl spadeno na "věci po Židech", neváhal udat ani souseda - "árijského" Poláka při sebemenším podezření, že někomu pomáhá. A někdy venkované neváhali vlastní rukou zavraždit vedle chycených Židů ani jejich ochránce.

Po válce se někteří Poláci snažili zbavit nepohodlných svědků jejich zločinů za války. Například polská rodina pozvala přeživšího Žida na svatbu, ale musela ho při oslavě chránit se zbraní v ruce. Publikace obsahuje mj. fotografii pomníku rodiny, kterou Poláci zabili, protože pomáhala Židům.

Autor poctivě rozkrývá všechny příčiny, jež vedly k nelítostnému lovu na Židy. I ti, kteří s ním nesouhlasili, museli mlčet. Ti, kteří by s ním za jiných historických okolností zpravidla nesouhlasili, si někdy zvykli - udat či zabít se stalo "normálním".

Ale nešlo jen o nevzdělané venkovany. Jeden z nejvýstižnějším důkazů je na str. 387: "Mor udávání v Krakově komentoval Edward Kubalski, prominentní občan města a autor deníku, ve kterém zachycuje každodenní život za okupace. Podle Kubalského epidemie udávání v hlavním městě Generálního gouvernementu dosáhla takových rozměrů, že začala zahlcovat příslušné německé instituce. Němečtí úředníci si na speciální setkání předvolali polské kněze a voity a nařídili jim využít svého vlivu na polskou populaci, aby zastavili proud anonymních dopisů, posílaných na policii." (Odkaz i na udávání ve Varšavě.)

A hned na str. 388: "Nebylo řídkým jevem, že se vrazi Židů stávali členy komunistického bezpečnostního aparátu. Členství v Lidových milicích zaručovalo jistou míru imunity a často umožňovalo páchání dalších násilných aktů. Pro obzvláště těžký zločin spáchaný místními rolníky, z nichž se brzy stali příslušníci Lidových milicí, viz výslech Barucha Mehla, jež se týkal vyvraždění celé jeho rodiny v červenci 1944."

Pogrom přeživších Židů v Kielcích v r. 1946 měl v červenci smutné výročí.

Někdy mohl být lidský život ušetřen tím, že člověk sice v lese zahlédl ukrývajícího se jedince, ale odvrátil se a předstíral, že nikoho z těch, na něž se pořádaly hony, neviděl. Někdy to nevyžadovalo žádnou zvláštní odvahu, žádné hrdinství, a přece člověk selhal. Byl takový, jak ho uhnětla vlastní rodina, malé vesnické společenství s převažujícím míněním, což pak znásobila atmosféra totalitní moci.

Při nedávné diskusi v ČT o autorovi románu Nabarvené ptáče se vyskytl jakýsi odsudek - že si příběh vymyslel a že se ani neví, v jaké zemi se to mělo odehrát, apod. Představila jsem si mj. českého spisovatele Josefa Škvoreckého (a jeho román Zbabělci), co by na tyto žvásty asi tak řekl. Spisovatel má právo sepsat svou výpověď o tom, co cítí jako naléhavé, prostředky, jaké si zvolí. Kosinský byl Polák židovského původu, který se pokoušel přežít na polském venkově. Jako každý umělec měl právo si příběh různě utvářet, v realitě ale musel vidět, slyšet, vnímat vše, co se pokusil zachytit, a z pravdy musí autor někdy ubírat, protože někdy čirá pravda v literatuře může vyznít až jako nevěrohodná.

Kosinský věděl, že píše o tom, co se dělo v Polsku, ale věděl, že totéž se odehrávalo i na jiných místech Evropy, tu a tam s některými nuancemi. Už se se svými kritiky nemůže pohádat, nakonec si vzal - tak jako jiní přeživší zlo - život.

Autor: Vladimíra Bošková | úterý 3.8.2021 9:45 | karma článku: 25.15 | přečteno: 666x

Další články blogera

Vladimíra Bošková

Kdo a kde nesmí do bordelu

Německé spolkové země zavedly šikanu neočkovaných a neuzdravených. Švýcarský politik navrhl zkrátit platnost covid-pasu uzdraveným i očkovaným. Ministr Vojtěch nezná vlastní pravidla?

17.9.2021 v 10:08 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 203 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Odškodnění za trombózu

Důkazní břemeno někdy přechází na výrobce vakcín, říká německý právník, který zastupuje případy újmy po očkování s AstraZenecou.

16.9.2021 v 9:11 | Karma článku: 19.11 | Přečteno: 469 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Francie: neočkovaní v menšině

Zdravotníci mají čas na povinnou vakcinaci do poloviny října. Ústavní soudci zkritizovali část vládních opatření. WHO: virus tu zůstane zřejmě jako chřipka.

15.9.2021 v 11:10 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 363 | Diskuse

Vladimíra Bošková

První stupeň rizika

Od zítřka v Rakousku platí opatření proti nákaze podle vytížení lůžek. U zemského soudu ve Vídni se budou projednávat žaloby kvůli nečinnosti úřadů loni na jaře v Tyrolsku.

14.9.2021 v 15:37 | Karma článku: 12.87 | Přečteno: 252 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Herda

Domácí úkoly od Parlamentních listů jsem nezvládl.

Stát pro mne není nějaký hej nebo počkej. Proto by mě ani nenapadlo ho žádat, aby s těmi volbami počkal až do chvíle, až si budu jistý, že chápu, co se to u nás vlastně děje.

17.9.2021 v 11:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 |

Vladimíra Bošková

Kdo a kde nesmí do bordelu

Německé spolkové země zavedly šikanu neočkovaných a neuzdravených. Švýcarský politik navrhl zkrátit platnost covid-pasu uzdraveným i očkovaným. Ministr Vojtěch nezná vlastní pravidla?

17.9.2021 v 10:08 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 203 | Diskuse

Michael Laitman

Starý svět umírá a rodí se nový

Každé léto (z nějakého důvodu bývá bouřlivější než zima) máme pocit, že je to čím dál horší – že jsou horší požáry, horší povodně, a také se zhoršují krize vyvolané člověkem.

17.9.2021 v 7:50 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 229 | Diskuse

Vladimir Rogalewicz

COVID: Kolik procent obyvatel má být naočkováno?

Podle ministerstva zdravotnictví potřebujeme, aby bylo naočkováno 70, 75, nebo možná dokonce 85 % obyvatel. Kolik lidí to ale ve skutečnosti je a jak se k těmto číslům blížíme?

17.9.2021 v 0:48 | Karma článku: 8.28 | Přečteno: 339 | Diskuse

Irena Fuchsová

Nevychovaní spratci v reklamách

Už mi to vadí dlouho, ale nikdy mě to nedokoplo k napsání blogu. Spratkové běhají před kamerou, rodiče jim cpou různé dobroty, spratkové jim je rvou z ruky, zakousnou se do nich, ale aby poděkovali?! Kdepak! To se v Česku nedělá!

16.9.2021 v 22:30 | Karma článku: 42.28 | Přečteno: 3843 | Diskuse
Počet článků 1248 Celková karma 20.92 Průměrná čtenost 799

Většinu svého života autorka věnovala novinářské profesi, pak působila jako knihovnice. Ve volném čase více než deset let zastávala funkci předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů a členky poradního orgánu zmocněnce pro lidská práva.

Najdete na iDNES.cz