Neděle 7. června 2020, svátek má Iveta, Slavoj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 7. června 2020 Iveta, Slavoj

Nemoc drtí mladší ženy a starší muže

27. 03. 2020 8:38:07
Švýcarští lékaři bojují stejně za pacienty postižené koronavirem jako za ty, které sužují jiné nemoci. Většina Švýcarů si přeje umírat doma, lékař na prvém místě zjišťuje přání pacienta.

Švýcarská vláda včera zveřejnila nová čísla: 10714 potvrzených případů nákazy koronavirem (dnes se mi už na čísla nechce koukat, je mi této země nesmírně líto, nicméně i u nás se uvažuje o 15000 nakažených v brzké době jako o možné české prognóze). 161 osob zemřelo. Provedlo se cca 91400 testů s výsledkem záchytu 14 % pozitivních. V přepočtu na sto tisíc obyvatel je na tom stále nejhůře italsky mluvící kanton Ticino (392 nakažených na 100 000 obyv.). O něco méně postiženými jsou kantony Waadt a Basilej. Dlužno podotknout, že do statistiky se započítává i knížectví Lichtenštejnsko a osoby, které nemají ve Švýcarsku stálý pobyt.

Vláda zveřejnila i další údaje: výskyt nemoci podle věku a pohlaví, kdy průměr představuje věk 52 let (v rozmezí 0 - 102 let). Polovina infikovaných spadá pod 52 let, druhá polovina se nachází nad 52 roky. Zajímavé je, že na koronavirus o něco více onemocní ženy mladších věkových kategorií (napadá mě jako jedna z možných příčin, že v aktivním věku jsou některé ženy více zatížené zaměstnáním i starostí o rodinu, což může oslabit organismus). Naopak ve vyšších věkových kategoriích (nad 60 let), zejména pak ve věku nad 80 let, koronavirus výrazně více napadá muže.

Na rozdíl od nás, kdy jednotlivá zdravotnická zařízení (ale týká se to i zdravotní péče v sociálních ústavech) mně osobně připomínají jakousi lidovou tvořivost - jako by neexistovaly odborné směrnice zejména pro pracovní postupy v rizikovějších oblastech (pokud existují, zná je u nás spíše jen menší okruh lékařů), a hlavně se k těmto dokumentům nedostane širší veřejnost, Švýcarsko patří k zemím, které mají pro profesní pracovníky (nejen) ve zdravotnictví dokonalé směrnice k optimálním pracovním postupům. Zvláště pro citlivé či klíčové oblasti péče o pacienty (urgentní péče, život zachraňující péče, paliativní péče aj.). Švýcarské směrnice obsahují slovo "doporučení", ale ve skutečnosti jsou závazné, dokonce i soudci to takto chápou. Občané ve Švýcarsku si mohou kdykoli u oficiálních institucí tyto dokumenty studovat - např. na webu příslušného ministerstva, Švýcarské akademie lékařské vědy či švýcarské lékařské komory.

V jednom z minulých příspěvků jsem již informovala o vytvoření směrnice, podle níž by se celostátně jednotně, pro veřejnost transparentně, odborně odůvodněně postupovalo na všech pracovištích intenzivní péče, pokud by vznikla skutečná nouze o lůžka a přístroje - kterému pacientovi dát přednost, kdyby na všechny nevybylo dost místa. Stojí za to si to např. na webu SAMW přečíst, asi se k ní ještě vrátím.

Zatím to ale vypadalo, že se tato směrnice ještě použít nemusela. Zatím jednotlivé odborné lékařské společnosti (např. pro pneumologii) hlídají rovná práva všech pacientů, ať mají či nemají koronavirus, a to tak, aby pokud možno nikdo neměl ve vzniklé krizi újmu. Pneumologové zveřejnili ve svém stanovisku kritéria, podle nichž se v jejich oboru posuzuje, co je nikoli nezbytná a co je naléhavá péče (vyšetření, léčba, kontrola). Opět to zajišťuje jednotnou celostátní kvalitu medicíny a transparentnost pro veřejnost (za takových podmínek lidé doktorům víc věří). Například jaké typy pacientů (obtíže) budou spadat do kategorie 1: stav ohrožující život, nutná urgentní péče. Kategorie 2: kdyby se péče odsunula o 4 týdny, nakolik by hrozilo zhoršení stavu (neléčené astma nebo COPD, podezření na karcinom). Kategorie 3: péči ev. lze odložit o více jak dva měsíce bez ohrožení pacienta.

Z formálních dokumentů vyplývá (a lze to v praxi či u soudu vymáhat) rovné zacházení s pacienty s koronavirem i bez něj, ale také rovná práva na kvalitní péči pacientů ve zdravotnických i sociálních zařízeních či v domácím prostředí. (My jsme ty sociální ústavy nechali dost ladem, ukazuje se, že personál nebyl dostatečně připraven na riziko přenosu infekce.)

Ve Švýcarsku podobně jako v Německu či Rakousku se primárně vychází z přání pacienta. Například když jde o obyvatele domova důchodců a zkomplikuje se mu zdravotní stav, záleží na přání nemocného - zda chce převézt do nemocnice kvůli pokusu zvládnout krizi anebo zda si např. přeje, aby do sociálního ústavu přijel mobilní tým paliativní péče (a Švýcarsko pro tyto mobilní týmy zajišťuje v případě potřeby i regionální odborníky s největšími zkušenostmi, aby se nesnižovala kvalita v žádné lokalitě).

V nynější napjaté situaci tedy budou švýcarští lékaři o to více před vstupem pacienta v těžkém stavu na jednotku intenzivní péče zkoumat jeho přání: znamená to zcela realisticky ho informovat o tom, v jakém stavu se nachází, jaká je pravděpodobná prognóza, co konkrétně ho čeká na JIP (které výkony, jaká rizika) - zda si tedy přeje podstoupit tuto péči (kdyby pacient nebyl oslovitelný, lékař se musí zeptat rodiny na jeho přání). Oficiální instituce se zmiňují o tom, že většina občanů si přeje umírat radši doma (nebo v sociálním ústavu, pokud si tam zvykli jako na svůj nový domov). Zdá se mi, že to odpovídá pravdě, švýcarské soudy v podstatě nemají spory ohledně pasivní eutanazie (že by pacient nebo rodina nesouhlasili s neuplatněním život prodlužující péče). Mnou namátkou hledané informace u švýcarských nemocnic mi potvrzují, že tato zařízení jsou zvyklá vycházet přání pacienta vstříc - chce zkusit bojovat o život, lékaři s tím zpravidla souhlasí (doba před dnešní kritickou situací). Ale různé informace potvrzují, že Švýcaři si prostě moc nepřejí umírat zrovna na jednotce intenzivní péče.

Naši odborníci by si mohli nechat přeložit i švýcarské směrnice k paliativní péči, opět zajištěna vysoká kvalita pro všechny profesní pracovníky napříč státem: při jakém problému umírajícího jaký přípravek, jaké dávky za den atd. Ale nejde jen o léčiva.

Dojímá mě lidský ohled na umírající pacienty a jejich rodiny. Byť jsou návštěvy u nemocných omezeny, počítá se s potřebou rozloučit se, být u umírajícího i v době koronaviru: je to umožněno, rodina obdrží ochranné prostředky.

Resortní ministerstvo zajišťuje informace jak pro laickou veřejnost, tak pro profesní pracovníky. Těm ve zdravotnictví se mj. vysvětluje, že dnes nezbývá nic jiného než s ochrannými pomůckami zacházet šetrně - neplýtvat s nimi. A zacházet s nimi samozřejmě bezpečně. Stát má v zásobě mj. respirátory FFP2/3, ty se distribuují do kantonálních lékáren, z nichž míří na úzce vybraná pracoviště s vybranými nejrizikovějšími výkony.

Zdravotníci i laici se např. ptají, kdo je skutečně rizikovým pacientem, kterého je třeba více chránit. Podle výzkumu za doby s koronavirem se nejvíce rizikoví jeví osoby se srdečními či oběhovými onemocněními, pak diabetici, méně kupodivu lidé s rakovinou a ani senioři sami o sobě nemusejí být rizikovými (museli by mít spíše více závažnějších zdravotních problémů).

Švýcarští odborníci jdou do jisté míry "švédskou cestou" (tam stát primárně chrání zranitelnější skupiny obyvatelstva): vědí, že ti mladší a zdravější se s infekcí zpravidla vypořádají doma či v ambulantní péči, nemocnice se dnes chápou jako místo pro nejtěžší zdravotní komplikace u zranitelnějších pacientů.

Autor: Vladimíra Bošková | pátek 27.3.2020 8:38 | karma článku: 10.34 | přečteno: 477x

Další články blogera

Vladimíra Bošková

Lékárna pomalu na každém kroku

Máme více než dvojnásobek lékáren než Rakousko. Ale v některých venkovských lokalitách našim občanům lékárna chybí.

6.6.2020 v 14:13 | Karma článku: 12.03 | Přečteno: 262 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Švédsko bylo krůček od Itálie?

Teprve od 13. června povolí premiér Stefan Löfven Švédům cestovat uvnitř země, o cestování přes hranice prý nepadlo ani slovo. Ve Stockholmu v některých dnech prý zbývalo jen 70 lůžek volných.

4.6.2020 v 18:07 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 605 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Kouzlo i záludnost statistik

Pokud se dočkáme doby "po koronaviru", ale tím spíš nás to čeká, i když tu virus s námi zůstane navždy, budeme muset znovu debatovat mj. o veřejných financích, důchodech a zdravotnictví.

4.6.2020 v 13:21 | Karma článku: 4.36 | Přečteno: 111 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Do Bulharska zrovna nepojedu

Vládní semafor pro turisty mě nepřesvědčil. Pár zajímavostí na okraj statistiky různých evropských zemí a také těch českých.

2.6.2020 v 19:23 | Karma článku: 16.57 | Přečteno: 1369 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Němčík

Ukrajinský velikonoční příběh

Praha, Řepy, neděle, hodina před půlnocí. Čekám na Vasyla. Tak to stojí v aplikaci. Z baráku vyleze Vasyl, Voloďa a Sergej. Všichni mají upito.

7.6.2020 v 3:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 9 | Diskuse

Pavel Opl

Zatím "pouze" hoří lodě migrantů. Ale bude hůř.

Obyčejní lidé se cítí zrazeni a ponecháni napospas osudu a proto berou "spravedlnost" čím dál častěji do svých rukou. V pátek v noci někdo zapálil několik desítek lodí migrantů na Lampeduse. Násilností přibývá v celé Evropě ...

6.6.2020 v 20:26 | Karma článku: 37.21 | Přečteno: 983 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Když už nevěříte mně, věřte alespoň kunsthistorikům

A ty sotva můžeme obviňovat ze zaujatosti, neobjektivity. Na mysli mám 26 zástupců uměleckohistorických institucí a vysokoškolských pracovišť, kteří napsali v červnu 2019 dopis pražskému primátorovi.

6.6.2020 v 20:10 | Karma článku: 16.25 | Přečteno: 341 | Diskuse

Irena Aghová

Mariánský sloup a jiné sakrální stavby

Mariánský sloup nebyl postaven jen pro český národ, ale pro všechny lidi, bez ohledu na národnost, kteří v Praze pobývali a možná na něm také pracovali. Je jednou z nejkrásnějších staveb a ta si prožila i pohnutou historii.

6.6.2020 v 18:57 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 144 | Diskuse

Jan Šik

Hrdinství dětí popravených

Velký a dramatický příběh dětí z dob heydrichiády je svědectvím a dokladem, že i ti nejmenší mohou překonávat životní útrapy lépe než mnozí dospělí.

6.6.2020 v 18:00 | Karma článku: 13.13 | Přečteno: 193 | Diskuse
Počet článků 644 Celková karma 10.31 Průměrná čtenost 1020

Většinu svého života autorka věnovala novinářské profesi, pak působila jako knihovnice. Ve volném čase více než deset let zastávala funkci předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů a členky poradního orgánu zmocněnce pro lidská práva.

Najdete na iDNES.cz