Středa 19. února 2020, svátek má Patrik
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 19. února 2020 Patrik

Eutanázie a trest smrti

27. 01. 2020 19:29:52
Demokratické společnosti zrušily trest smrti pro jeho nadužívání, zneužívání nebo i omyly, ale některé z nich uzákonily aktivní eutanázii - rychlou smrt, ač i tady hrozí omyl nebo zneužití.

Upozorňuji na dvě knižní novinky: Eutanazie od belgického lékaře Yvese de Lochta, který ji přes deset let vykonává, a Manuál paliativní péče o umírající pacienty od českého geriatra Zdeňka Kalvacha. Tu první publikaci jistě uvítají čeští příznivci aktivní eutanázie, ta druhá je důležitá pro pacienty i pečující personál, kteří chtějí umírat přirozenějším způsobem za kvalitní péče (a ta druhá publikace napomáhá znalostem pečujících osob).

Mnou zvolený titulek ukazuje, jak se lidská společnost někdy pohybuje ode zdi ke zdi. Trest smrti se v dějinách lidstva mnohokrát ukázal jako příliš zneužitelný a dodnes se ve státech (známe některé případy i z USA), jež ho zachovaly, mimo jiné projevuje omyl - podezření na závažný trestný čin bylo chybně vyhodnoceno. Projevuje se zde i filozoficko-náboženská úvaha: má člověk právo brát život druhému? Když navíc existuje alternativní řešení (např. doživotní izolace vězně).

V 21. století se ale některé právně vyspělé a demokratické země rozhodly zlegalizovat "jednorázové" usmrcení závažně nemocných - na jejich dobrovolnou žádost. Ale stále přetrvává otázka: je přání člověka, který se dozví velmi špatnou diagnózu, skutečně ještě svobodný? Bude vždy jeho přání dobrovolné, když si všichni kolem něj zvyknou na smrtící injekci / infúzi jako na standardní záležitost (posune se morálka společnosti směrem od udržování života)? Je aktivní eutanázie důstojnou smrtí člověka, když hodně připomíná usmrcení zvířete veterinárním lékařem?

A kam až se bude posouvat morálka dnešní lidské společnosti? V těchto dnech si připomínáme památku obětí holocaustu, někteří přeživší Osvětim dnes připomněli eugeniku, kdy (nejen) nacisté plánovali vymýcení "nežádoucích znaků" z populace či posílení "vhodných znaků" v ní.

Posun morálky se projevil i ve dvou publikacích, na něž upozorňuji a které nabízejí rozdílná řešení, ale i do té druhé knihy (paliativní medicína) se už trochu vloudila úvaha "pokud by eutanazie přes svou neetičnost (...) uzákoněna byla, mělo by jít o přísně sledované velmi ojedinělé případy extrémního utrpení...", i když si autoři jsou vědomi např. rostoucího počtu pacientů, kteří žádají o eutanazii i bez přítomnosti smrtelné nemoci nebo se nechtějí smířit s postupnou ztrátou své autonomie a subjektivně vnímané důstojnosti (např. demence), nicméně autoři správně uvádějí, že toto závažné existenciální, etické a právní téma přesahuje problematiku zdravotní péče.

Kniha belgického lékaře ve vysoké míře sestává z vybraných případů, jimž se věnoval ve své praxi. Přiznává, že by nemohl (nechtěl) působit u závažně nemocných dětí. Pracuje tedy u dospělých pacientů. S čtenáři se podělil např. i o případ nemocného kněze, který pobýval v katolickém zařízení, ale přál si eutanázii. Lékař tedy musel překonat odpor ředitelky tohoto zařízení, aby se v jeho prostorách mohla eutanazie provést. Hodně prostoru autor věnoval francouzským pacientům, kteří ve své zemi nemohou požádat o aktivní usmrcení (mohli by při pro ně nesnesitelné situaci využít uvedení do kontinuálního umělého spánku, až do chvíle smrti; někteří ale preferují rychlejší konec).

Autor zařadil i případy, kdy pacient netrpí smrtelnou nemocí, pouze se mu kumulují různé obtíže, a ne vždy jde jen o ryze zdravotní problémy; někdy jde např. o ztrátu zraku, někdy jde o ztrátu osob blízkých, někdy se pacient už sám pokoušel o sebevraždu - ztratil motiv k životu, anebo je už unavený postupnou ztrátou toho, na co byl zvyklý; někdy určitě bývá nesnadné rozlišit, z čeho hlavně vznikla neléčitelná deprese atd. Nechť čtenáři posoudí sami, co by jim osobně vyhovovalo či zda by určitý případ řešili stejně nebo jinak.

Já sama jsem loni autory našeho českého pokusu o návrh zákona o (aktivní) eutanazii varovala před belgickými kontrolními mechanismy, jež jsou shledány nejen mnou, ale i některými zahraničními odborníky jako nedostatečné, o něco horší než nizozemské. V Belgii se kontrolní komise po provedení eutanazie nejprve vůbec nedozví určité podrobnosti o kauze (nezná např. jméno pacienta, lokalitu, v podstatě se v prvé fázi nedá ověřit ani ev. střet zájmů u lékaře), a i kdyby část členů komise měla podezření, otevření osobních a s nimi souvisejících některých dat je vydáno napospas ne dosti dobře složenému kontrolnímu týmu (je tam určitý potenciální konflikt zájmů - vyšší počet lékařů a zdravotníků stěží předá případ prokurátorovi, právníci v komisi se mohou ocitnout v menšině). Nicméně v našem českém připravovaném návrhu zákona se to loni na podzim jevilo ještě hůře, možný střet zájmů či nedostatečná kontrola u nás by mohly být ještě silnější - byl to jeden z důvodů, proč jsem tuto přípravu zákona u nás opustila.

Avšak i kdybychom správně vyhodnotili (preventivní i následné) kontrolní mechanismy, jaké existují v Nizozemí, Belgii, Lucembursku a ve vztahu k asistované sebevraždě ve Švýcarsku a některých amerických státech, i pak zůstává vždy skulina, jíž se může skutečné přání pacienta propadnout. Stačí když se lékař zmýlí v diagnostice či prognóze a jím přibraný druhý lékař bude lenivý - převezme názor prvního lékaře (v Nizozemí zavedli systém více nezávislých konzultovaných lékařů, nemělo by jít o "kamaráda" ošetřujícího lékaře, ale loajalita mezi lékaři bývá silná).

Úvodní slovo ke knize Yvese de Lochta učinil mj. neurolog Pavel Kalvach (shoda jmen, pokud jde o autora druhé publikace k paliativní péči - geriatra Zdeňka Kalvacha). Pavel Kalvach ovšem není právník, a tak se dopustil mýlky právě v oblasti možností zákona dostatečně zabezpečit, že nedojde ke zneužití situace nemocného: omyl, nedbalost, zneužití člověkem žádný zákon nikdy na sto procent nezajistí (v zahraničí lze dohledat zdroje, jež např. poukazují na to, že u některých eutanazií se nedohledal písemný souhlas pacienta).

V této chvíli spoléhám více na publikaci Zdeňka Kalvacha a kolektivu: Manuál paliativní péče o umírající pacienty. Nejprve by si naši občané a pacienti měli být jistí, že všichni příslušní poskytovatelé péče (v nemocnici, LDN, doma aj.) budou schopni zajistit péči o vážně nemocné na skutečně moderní evropské úrovni (kontrolované pravidelně nezávislými inspekcemi). Pak teprve diskutujme ev. o aktivní eutanazii. Z tohoto manuálu se jak odborný personál, tak pacienti a jejich rodina dozvědí mj. o možnostech úlevy či prodloužení kvalitnější fáze života i při postupujícím smrtelném onemocnění (některé bolesti nemusejí vzniknout nebo nejsou zapříčiněny samou nemocí, nedostatečnými znalostmi však personál někdy zaviní další komplikace). Součástí textu je i stanovisko Světové lékařské společnosti, resp. návrh její deklarace předložený loni, který má aktivní eutanazii a asistovanou sebevraždu prohlásit za neetické; lékař by měl tyto žádosti odmítnout, ale měl by vyhovět přání pacienta spočívající v nepodstoupení péče prodlužující život (pasivní eutanazie, resp. právo pacienta odmítnout některé výkony či léčbu vůbec).

Od Zdeňka Kalvacha a jeho spolupracovníků si vážím toho, že také kritizují některé nedostatky ve zdravotnických zařízeních a některá rizika pro pacienty. Rodinám vážně nemocných manuál k paliativní péči (ale nejen k ní, řeč je také o potřebě ji někdy neuspěchat či doplňovat léčebnými výkony) doporučuji s tím, že umožňuje alespoň zčásti kontrolovat, co se u pacienta nedělá správně. Velkou část záruk kvalitní péče by ale měly zajistit stát a pojišťovny: vynucování školení personálu, kontroly aj.

Autor: Vladimíra Bošková | pondělí 27.1.2020 19:29 | karma článku: 14.26 | přečteno: 482x

Další články blogera

Vladimíra Bošková

Eutanazie - stále pochybnosti

Znovu se zamýšlím nad knihou Eutanazie Yvese de Lochta, belgického lékaře, který pacientům "pomáhá odejít rychleji".

18.2.2020 v 9:56 | Karma článku: 6.94 | Přečteno: 184 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Vražda Jana Masaryka

Zanedlouho nás média jistě zaplaví nějakou zmínkou o únorovém komunistickém převratu v roce 1948. Já si ale budu připomínat dodnes nedostatečně vyšetřenou smrt syna T. G. Masaryka.

13.2.2020 v 18:19 | Karma článku: 19.34 | Přečteno: 485 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Advokáti proti totalitě

Česká advokátní komora svým projektem vzdala hold právníkům, kteří doplatili na totalitní moc, ať nacistickou, anebo tu komunistickou.

12.2.2020 v 15:55 | Karma článku: 9.19 | Přečteno: 148 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Jádro pana Babiše, aneb riziko českého Černobylu

Představitelé ANO trvají na výstavbě nových jaderných bloků, ale vzpomeňme na bývalou československou jadernou elektrárnu Jaslovské Bohunice.

11.2.2020 v 18:46 | Karma článku: 11.65 | Přečteno: 487 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Izraelská sestřička kojí palestinské dítě

Tato dojemná událost zveřejněná ve facebookové skupině Česká společnost přátel Izraele mě dostala. Židovská žena pomáhá Palestince! Je ovšem smutné, že Arabové nejsou něčeho takového schopni a Židy nenávidí.

19.2.2020 v 18:28 | Karma článku: 9.60 | Přečteno: 137 | Diskuse

Jiří Němčík

Jak je to se psem v taxíku

Taxikář vyhodil nevidomou ženu z taxíku! Řvou titulky. Tak si to pojďme vyjasnit. Možná si totiž v několika následujících větách někde v článku přečtete, že šlo o řidiče tzv. „alternativní“ taxislužby.

19.2.2020 v 14:42 | Karma článku: 33.90 | Přečteno: 2391 | Diskuse

Marek Trizuljak

Bezprecedentní čínské vyhrožování

Čínský "vzkaz" z 13. ledna 2020 byl o den později předán spolu s přípisem zahraničního odboru prezidentské kanceláře předsedovi Senátu Kuberovi. Celá věc jeví známky vydírání a vyhrožování namířeného proti naší zemi.

19.2.2020 v 14:20 | Karma článku: 35.54 | Přečteno: 1778 | Diskuse

Jan Ziegler

Asi šílený pejskař pokousal revizora

Stalo se to v trolejbuse ve Zlíně, majitel podle článku na iDNES.cz jel se psem bez náhubku a jízdenky a místo pokuty napadl revizora, kterého také pokousal. Ono to na první pohled vypadá jako legrace, ale není to tak.

19.2.2020 v 12:35 | Karma článku: 21.00 | Přečteno: 642 | Diskuse

Vladimír Havránek

Proč panu Kuberovi zhořkl novoroční oběd...

Čína varovala před plánovanou cestou na Tchaj-wan zesnulého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu (ODS). Čínská ambasáda předala Hradu dopis,v němž komunistický režim vyhrožuje sankcemi českých firem,které s Čínou obchodují.

19.2.2020 v 12:34 | Karma článku: 23.36 | Přečteno: 717 | Diskuse
Počet článků 529 Celková karma 14.42 Průměrná čtenost 1090

Většinu svého života autorka věnovala novinářské profesi, nyní působí jako knihovnice. Ve volném čase více než deset let zastávala funkci předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů a členky poradního orgánu zmocněnce pro lidská práva.

Najdete na iDNES.cz