Nakolik jsou naše nemocnice OK?

17. 10. 2019 10:24:24
Moje známá - lékařka s celoživotní zkušeností říká: vždycky záleží na tom, kdo vede kliniku nebo nemocniční oddělení, jaký si tam udělá pořádek, ale záleží i na tom, kdo zrovna má službu.

Chci věřit, že alespoň některé české nemocnice jsou na tom lépe, co se týče úrovně ředitelství, vedení jednotlivých oddělení, správných organizačních opatření, pravidelného školení personálu, vyhodnocování kvality péče, dostatečného zajištění urgentních příjmů a obsazení nočních služeb atd. Jenže tady víra nestačí. Ukazuje se, že u nás se silně projevují systémové nedostatky v zajištění péče, jež by odpovídala moderní medicíně 21. století, a v chybném systému o to více selhávají jednotlivci.

Po různých medializovaných kauzách zásadních pochybení zdravotníků se zdá, že české nemocnice tu nejsou primárně od toho, aby zachraňovaly lidské životy a - pokud možno - udržovaly zdraví národa, ale spíše to dělá dojem, že jsou stvořeny systémově k tomu, aby poskytovaly obživu personálu bez jeho jasné odpovědnosti vůči pacientům.

Naši lékaři, resp. část z nich, se s pomocí málo informovaných občanů opakovaně zasazuje za udržení nebo dokonce rozhojnění současného počtu nemocnic, byť - podle úředních statistik - mají málo pacientů. V parlamentu se zřejmě nenajde jediný politik, který by na statistiky poukázal s tím, že tak jako západní země i my musíme rušit nadbytečné, ekonomicky neefektivní a odborně nedostatečně zajištěné nemocnice. Také nevidím žádného politika, který by si uvědomil, jak málo trestáme viníky ve zdravotnictví: za doživotně poničený lidský život (novorozenec versus několik nemocnic) zatím padla spíš jen důtka.

Mělo by se ale udělat zejména něco v oblasti účinnějších preventivních opatření, trest je až někde na konci.

V publikacích Ústavu zdravotnických informací a statistiky jsem za posledních 30 let nenašla jedinou českou nemocnici, která by měla stoprocentně pacienty obsazené kapacity: lůžka, operační sály aj. Podobně jak se dělo v minulých letech u jiných nemocnic i teď královéhradecká nemocnice, kam zcela jistě měla spadat riziková rodička (měli o ní maximum informací, měli by být odborně více připravenější na porod a péči o novorozence), odbyla záchranku s tím, že nemá volné kapacity. Ministerstvo zdravotnictví už v minulosti (když nemocnice odmítaly přijmout pacienty bezprostředně ohrožené na životě) slibovalo, že se s tím něco udělá. Ale asi nic neudělalo, nebo ne dostatečně.

Jedním ze zásadních opatření musí být okamžitá kontrola, pokud nemocnice nahlásí záchrance, že nemá "volné kapacity", a přísný postih, když to nebude pravda. Co to jsou volné kapacity? Samozřejmě podle charakteru případu, ale na druhou stranu, např. rodit se dá i v záchrance nebo na jakémkoli pokojíku (pokud by náhodou skutečně nebyl volný sál) s tím, že podle západních vzorů lze přechodně využít lůžka a zázemí i jiných oddělení v téže nemocnici (ale nevěřím, že by porodní sál a příslušné oddělení pro péči o ženu po porodu a o novorozence byly kapacitně nedostupné).

Ministerstvo chce zrovna nyní novelizovat zákon o zdravotních službách, sice ve vztahu k paliativní péči o umírající, ale je to vhodná příležitost, aby v zásadní otázce dodržování standardní kvality zdravotní péče v parlamentu prosadilo povinné podrobení všech nemocnic - bez rozdílu jejich zřizovatelů - průběžné, pravidelné kontrole národním orgánem k tomu vytvořeným, s cílem preventivně bránit zejména hrubým nedostatkům v péči.

Šéf resortu si může vzít za vzor např. Nizozemí, kde existuje státní inspekce kvality zdravotní péče (plánuje si kontrolní akce, ale podněty mohou posílat i zdravotníci či občané - pacienti), bez rozdílu regionů a zřizovatelů. Stejně tak vzor britský, např. anglickou organizaci, v níž mj. figuruje nezávislý právník, vedle vytypovaných profesionálů z oblasti medicíny (i zde se skládají účty veřejnosti z kontrolních akcí, sankcí, nápravných opatření - povinné doškolení personálu aj.). Existuje také německý vzor, kdy tým nejzkušenějších lékařů (i odborníků na ošetřovatelství aj.) nezávislých na dané nemocnici provádí systematické kontroly kvality péče, a to i s účastí zástupce pojišťoven. Německo také patří k zemím, kde zákon v určitých časových cyklech vyžaduje rovněž předem neohlášenou kontrolu.

A neověřují se jen hygienické podmínky či počet personálu nebo kontroly přístrojů; ověřuje se kvalita poskytované péče v širokých souvislostech: dodržování práv pacientů a jejich rodin, nakládání se zdravotní dokumentací (úroveň záznamů lékařských výkonů aj.), výsledky péče, porovnání s ostatními nemocnicemi téhož druhu.

Nadbytečné nemocnice se v zahraničí přebudovávají na ošetřovatelská či sociální zařízení.

Podívejme se také na naše ambulantní specialisty: jsou zvyklí pracovat tam, kde jim to osobně vyhovuje (a někdy i oni mají málo pacientů). Jenže v západních zemích mívají i povinnost pomáhat příp. i v nemocnicích nebo při záchrance.

Nedávno jsem se dověděla, že vlastně nemáme systémově zajištěné tzv. konziliární lékaře - no to jsme na tom hůř než za doby naší první republiky, tehdy je pojišťovny podporovaly, protože jsou absolutní nezbytností jako poradci lékařů, kteří mají někdy určitou nejistotu při stanovování diagnózy a optimální léčby, ale také jako "ochránci" pacientů (v zahraničí si pacient může vyžádat přezkoumání vyšetření a léčby nezávislým specialistou). U nás prý nemocniční lékař smí pracovat jen ve vlastní nemocnici; nepočítá se prý s tím, že by na zavolání přišel do jiné nemocnice, tam nemocného sám vyšetřil a doporučil kolegovi ev. změny v péči. Všechny vyspělejší země s moderní medicínou 21. století ale konziliáře využívají a jejich výkony (cestování, vypracování zpráv apod.) jsou hrazeny z veřejných prostředků (pojišťovny samozřejmě mohou zkoumat odůvodněnost, ale zpravidla vědí, že se jim to vyplatí - správná péče bývá v důsledcích levnější než ta chybná).

Když (nejen) americký doktor jede ráno do nemocnice, už ve svém autě se napojí přes notebook na nemocnici a ověří si, jaké případy přibyly apod. Naše záchranka měla možná víc vyžadovat součinnost královéhradecké nemocnice už za jízdy s tím, že se jedná o rizika, s nimiž by si jinde třeba tolik nevěděli rady. Jak byla mj. královéhradecká nemocnice připravena na urgentní příjem kolem 5. hodiny ranní (zkušený personál, laboratoře), samozřejmě by to mělo platit i pro pardubický a další ústavy.

Mám - podobně jako rodiny po zkušenostech mj. se selháním pardubické nemocnice - taky strašné osobní zkušenosti (či pacientů, kteří mi je potvrdili): ve 21. století např. nejsou v každé naší nemocnici jednotlivé pavilony propojeny počítači, takže se řeší jak na začátku 20. století předávání informací o pacientech pěší chůzí po nemocničním areálu (odpovědný pracovník při nákupu počítačové techniky nezajistil její vzájemnou kompatibilitu). A co je ještě snad horší: pacient s onkologickým onemocněním je např. už léčen přípravky pro snižování pocitu bolestí, ale při pádu v nemocničních chodbách (nedostatek ochrany ze strany personálu) si zlomí kyčel, dostane se tak na chvíli na ortopedii. Tam rodina zjistí, že pacient "vydržel" celý týden bez přípravků proti bolestem ve vztahu k rakovině. Nedostali jsme žádné (písemné) informace, řekl zástupce personálu a pokračoval: Není u nás zvykem telefonovat si z jednoho na druhé oddělení kvůli objasnění celkového stavu pacienta... Rodina pacienta pak přemýšlela, zda pacient na ortopedii prostě přetrpěl všechny své bolesti i bez morfinu, anebo zda ho na původním zdravotnickém pracovišti náhodou nepředávkovávali předčasně, určitá fáze rakoviny možná ještě nepotřebovala silnější tlumení.

Jen na okraj: deset let jsem jako členka výboru pro lidská práva a biomedicínu (byl to poradní orgán vlády při přípravě zákonů pro zdravotnictví, ale nakonec byl zvláštním způsobem "rozprášen", zřejmě aby nepřekážel lobbistům a politikům) mj. vysvětlovala ministerstvu, že v zahraničí si pacient, pokud je komunikativní a nejsou proti tomu objektivní překážky, může u záchranky vymínit, že chce svobodně zvolit určitou nemocnici. Např. v Německu nebo Nizozemí takto záchranka ze zákona vyhoví i např. duševně nemocnému při jeho krizi a doveze ho do ústavu, který je mu příjemnější, má s ním dobré zkušenosti. U nás se ministerstvo zašprajcovalo a trvá na tom, že pro výběr nemocnice pacientem v případě převozu záchrankou neexistuje svobodná volba (přitom stačí, aby zákon uvedl, že "pokud je to možné, vyhoví se při převozu přání pacienta"). U nás mi pacienti např. řekli: Víte, v téhle nemocnici zemřela moje matka a vše nasvědčovalo tomu, že neměla dobrou péči. Já se té nemocnici hrozně bojím, nechci tam skončit, ale záchranka mě tam asi taky doveze, protože je to nejblíž. Jen někteří pacienti možná volí možnost, že se nechají dovézt do nemocnice vozem své rodiny nebo taxikem, ovšem ne vždy jsou asi přijati, ač kapacity jsou s vysokou pravděpodobností volné.

Je načase, aby se promptně ověřovaly mj. volné kapacity nemocnic (a to by mělo zajímat jak MZ, tak kraje a taky pojišťovny) a aby se ústavům netolerovalo šetřit úhrady od pojišťoven na úkor nemocných, jimž není poskytnuta potřebná péče.

Autor: Vladimíra Bošková | čtvrtek 17.10.2019 10:24 | karma článku: 17.54 | přečteno: 553x

Další články blogera

Vladimíra Bošková

Kontrola eutanazie není levná záležitost

Z výroční zprávy nizozemských regionálních výborů, které mají dohled nad eutanazií a asistovanou sebevraždou, vyplývá, že v šesti případech nebyly zcela dodrženy podmínky zákona.

13.11.2019 v 12:38 | Karma článku: 3.75 | Přečteno: 105 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Náklady prázdných nemocnic: 70 procent na platy

Sametová revoluce jako by přinesla "sociální jistoty" zdravotníkům, aneb kdo z nás ostatních si může vybírat, kde bude pracovat?

9.11.2019 v 13:55 | Karma článku: 36.57 | Přečteno: 6193 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Data o farmakoterapii: jsem odpírač

Jako v minulosti (a někde i dnes) existovali odpírači povinné vojenské služby, dnes zase já odpírám přístup k údajům o mé léčbě, protože příslušná litera zákona mě uráží.

8.11.2019 v 17:28 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 506 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Ženšen sibiřský ošetřený zářením

Předseda poslanecké sněmovny R. Vondráček (ANO) s podnikatelskou delegací zastoupil ČR na importním veletrhu v Šanghaji; z Číny k nám jde ale zboží v desetkrát vyšší hodnotě než opačně.

7.11.2019 v 18:47 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 384 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Klabal

Příběh z gulagu aneb Jak vytěsnit zlo ze svého svědomí

Víceméně náhodou jsem narazil na besedu s bezmála devadesátiletou dámou, která sálu plnému mladých lidí poutavě přednášela o devatenácti letech strávených v sovětských nápravně pracovních táborech.

13.11.2019 v 18:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 107 | Diskuse

Karel Trčálek

I mezi agenty StB se našli slušní lidé

Slušní lidé se najdou všude. Nebo snad chcete říct, že třeba takový Jarek Nohavica či Andrej Babiš nejsou slušní lidé?

13.11.2019 v 17:28 | Karma článku: 7.61 | Přečteno: 189 | Diskuse

Tomáš Gayer

Bitva za demokraciii podobojí - drobná poznámka (k 17.listopadu 1989) č. 2

Klíčová slova z blogu Boj za demokracii: demogracie, zápas, boj, zvenčí, spravedlnost, uvnitř, diverze, činnost, únor 1948.

13.11.2019 v 14:05 | Karma článku: 16.75 | Přečteno: 353 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland

Podzimní sychravé dny vyzývají k posezení v křesle u nádherně hořícího krbu a praskajícího dříví. Co k tomu přidat? Teplý pléd, svíčky, chutné víno a k tomu romantický historický román „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland.

13.11.2019 v 13:48 | Karma článku: 4.55 | Přečteno: 110 | Diskuse

Jiří Strádal

Snižování role disidentů je alibismus.

Objevují se články a pod nimi diskuse o roli disidentů při pádu komunismu. Moc se mi líbil dnešní článek pana Vodvářky. Ale jsou i články a diskusní příspěvky opačných názorů. Nedá mi to vyjádřit k tomu svůj názor.

13.11.2019 v 13:18 | Karma článku: 16.84 | Přečteno: 320 | Diskuse
Počet článků 488 Celková karma 13.62 Průměrná čtenost 1112

Většinu svého života autorka věnovala novinářské profesi, nyní působí jako knihovnice. Ve volném čase více než deset let zastávala funkci předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů a členky poradního orgánu zmocněnce pro lidská práva.

Najdete na iDNES.cz