Pochybení v léčbě zavřená v trezoru

13. 09. 2019 17:23:05
Na případu devíti pacientů frýdlantské nemocnice, s otravou krve, se mj. mohly podílet i nákazy získané v rámci hospitalizace.

Kromě jiného by mě zajímalo, kdy se čeští hygienici vypravili do frýdlantské nemocnice, aby se podívali, jak se tam nakládalo s léčivy, nástroji, s celkovým prostředím operačního sálu, s používaným materiálem, jak probíhala pooperační péče atd. Možná se tam někdo vypravil až po generálním úklidu? Byl tam vůbec nějaký nezávislejší odborník na operační výkony a pooperační péči? Nebo se vycházelo převážně jen z různorodě pojatých záznamů ve zdravotní dokumentaci (a co např. sesterská dokumentace)?

Prohlédla jsem si web českého ministerstva zdravotnictví, zadala jsem si "chyby v léčbě". Nenajdete tady téměř nic, u řady sdělení nedohledáte ani datum jejich vzniku, občas je zde pozvánka na setkání části zdravotníků (např. onkologické kolokvium, nejčastější chyby v diagnostice a léčbě u některých zhoubných nádorů). Sdělení jsou velmi nárazovitá, nesourodá, vytržená z celku: např. prevence proleženin. Sice se tu připouští, že v rámci poskytování zdravotní péče může dojít k chybám a omylům (chybovat je lidské a v medicíně to ovšem může mít fatální následky), ale sdělení jsou ve vysoké míře pojatá spíše jako zdravotnická osvěta pro pacienty, nikoli jako závazné pokyny pro zdravotnická zařízení. Tak např. "nejčastější rizika při ambulantních chirurgických výkonech": na prvé místo se staví nedostatky v komunikaci (zpravidla za to může pacient!), pak se připouští pozdní nebo nezjištěná diagnóza (ale zase za to asi může víc pacient než lékař), okrajově vyzní zmínka, že lékař něco nevhodně vyhodnotil. I když se mihne např. zmínka, že pacient by si mohl možná všimnout, že lékař je závislý na omamných látkách, stejně se nakonec skončí spíše na tom, že pokud se objeví nějaké riziko (a jeho nežádoucí následek), pak spíše jde o tzv. neodstranitelné riziko, o němž by měl být pacient informován a s nímž by asi měl být smířen.

Fascinuje mě "uctění" Dne bezpečí pacientů (17. září) ministerstvem, které se loni opřelo (nikoli o česká) o data v celosvětovém měřítku publikovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO): Celkové náklady na chyby při poskytování zdravotní péče dosahují celosvětově až 42 miliard dolarů, je třeba dbát na prevenci, mít opatření ke snížení rizik. A pak následuje věta, která mě doslova vytočila: V ČR se v této oblasti pro pacienty děje již mnoho (?), proto je naše země řazena (podle jakých měřítek?) k lídrům na poli bezpečí pacientů... Zbývalo by dodat, že jsme spíše lídrem nelichotivé ukázky mj. selhávání různých nemocnic.

MZ prý vytyčilo minimální požadavky na zdravotnická zařízení - tzv. Rezortní bezpečnostní cíle, které stanovují standardy bezpečí při poskytování zdravotní péče. "Je na každém zdravotnickém zařízení", aby přijalo opatření... Dodejme, že zdravotnická zařízení mají přijímat interní opatření a mít jakousi interní kontrolu, ale s nezávislou vnější kontrolou se až na výjimky (např. vysoce rizikové technické zařízení) povinně nepočítá. Pro lůžkovou péči MZ vytyčilo osm opatření: bezpečná identifikace pacienta (aby výkon, lék nebyly poskytnuty mylně jinému nemocnému), prevence záměny výkonu a strany při chirurgickém výkonu (aby místo kyčle nebylo operováno koleno, navíc na zcela jiné straně těla), prevence proleženin, hygiena rukou (proti šíření infekce v nemocnici), riziko pádů a úrazů, bezpečnost podání léčiv...

Naše MZ (odkud vlastně získává informace o světě?) uvádí, že svět se touto oblastí začal zabývat spíše až na konci 90. let (měly by se ovšem odlišit vyspělejší státy od nejméně připravených, např. západní část Německa začala se systémovou prevencí nežádoucích událostí ve zdravotní péči už v 70. letech minulého století).

Pro ukázku zůstanu u zmíněného Německa (v dřívějším příspěvku jsem zmínila rakouský zákon o kvalitě ve zdravotnictví s jasnými povinnostmi). Na webu Robert Koch Institut se lze mj. seznámit s prevencí tzv. nosokomiálních nákaz (www.rki.de, Krankenhaushygiene, Kommission), které by rovněž mohly sehrát v případu pacientů ve frýdlantské nemocnici určitou negativní roli. Kdyby si naši odborníci z ČLK, lékařských společností JEP a na MZ (a naši hygienici) prostudovali např. 26 stránek "doporučení" (jejich promítnutí do praxe je ale podle několika německých zákonů povinné) národní komise ve vztahu k nákazám, jež hrozí pacientům při hospitalizaci (zvláště při operacích), mohlo by se u nás leccos zlepšit (stejný postup by ale vyžadovaly i další oblasti rizik pro pacienty) - pokud by i u nás byly určité - odborně doporučené - postupy ve zdravotnických zařízeních povinné (viz německý zákon o veřejném zdravotním pojištění a zákon o infekčních onemocněních).

Účast na národním systému hlášení, šetření a praktickém zavádění (vč. školení) je v SRN povinná, upozorňuje komise. (České nemocnice rovněž musejí dbát na určitá hygienická opatření, avšak v jaké míře se kontrolují, na co vše se pokyny u nás vztahují?) V německých nemocnicích bylo např. v r. 2012 cca 18 miliónů případů léčby, z toho se určitá část týkala chirurgických výkonů, k nim se váže zhruba 24 % nemocničních nákaz (akutní péče, plánované i neplánované výkony). Materiál se podrobněji zabývá vším podstatným, co musí zdravotnický (ev. další) personál zvládnout před operací, při ní a v pooperační péči, jsou zde vymezeny různé skupiny více zranitelných pacientů, různé zdravotní stavy (lékař musí mít jasno v celkovém stavu nemocného, nemůže se zajímat jen o určitý chirurgický výkon). Jsou vytypovány určité výkony, které představují vyšší riziko (jež lze eliminovat).

V německých nemocnicích musí povinně existovat nepřetržitá kontrola (zpravidla nemocniční hygienik či lékař s určitou kvalifikací, navíc je zajištěna i externí kontrola) prostředí operačních sálů (vč. např. klimatizace), nástrojů, oděvu personálu, ochrany úst, nosu, vlasů, brýlí (kromě hygieny rukou) zdravotníků, používaných materiálů (vč. např. implantátů) atd. Jsou zdůrazněny různé klíčové oblasti, u nichž se může vyskytovat riziko, jehož preventivní nepodchycení může vyústit až v úmrtí pacienta. I u nás erudovaní lékaři vědí, jak je mj. důležitá správná pooperační péče. Německá komise pro nemocniční hygienu a prevenci infekcí až do některých (velmi důležitých) detailů zdůrazňuje správné postupy mj. při výměně obvazů, drénů, vč. včasného rozpoznání komplikací a adekvátní reakce na ně (vč. zdokumentování)... Kontaminace ran při operaci či po ní je výrazně rizikovou záležitostí.

Každé ambulantní a lůžkové chirurgické oddělení se musí povinně ze zákona účastnit zajišťování kvality (účastnit se šetření a zajistit nápravu) - uvádí komise (KRINKO). Německé nemocnice také musejí povinně zveřejňovat výroční zprávy s jasně danou a jednotnou osnovou, prokázat plnění kritérií kvality a bezpečnosti.

Také rakouské nemocnice či jejich kliniky pro veřejnost na svých webech mj. uvádějí, co vše činí pro prevenci nedostatků v nemocniční hygieně, v bezpečnosti léčiv, pro bezpečnost operací... Např. soukromá klinika v Grazu pro oblast chirurgie zdůrazňuje, že před každou operací speciálně složený tým vždy ověří, že je vše připraveno tak, aby výkon proběhl bez nedostatků; mají zásadu "trojnásobně zvýšené pozornosti": něco se ověřuje před operací, další kontrola před začátkem výkonu, další kontrola před ukončením výkonu. Pacientům se dostává více informací a zvedá se rovina jejich asertivity: Než na vás někdo z personálu sáhne, musí mít umyté ruce (znovu před každým novým kontaktem s lidským tělem, a také hned po něm), pacienti samozřejmě vědí i to, že musejí dbát i na určitá opatření na své straně (např. se dotknout svého nosu čistou rukou).

Jaká míra nemocničních nákaz se vyskytuje v českém zdravotnictví a jsou vždy spolehlivě zaznamenány a hlášeny, prověřují se vnitřní nemocniční systémy preventivních a následných opatření? Můžeme zkoušet dále pátrat.

Existuje Evropská komise pro bezpečnost pacientů a kvalitu zdravotní péče, která konstatovala, že v zemích EU existují velké rozdíly, např. v počtu poškozených pacientů při hospitalizaci: např. v Rakousku a Švédsku šlo o hodnoty nejnižší, naopak Řecko (spolu s některými postkomunistickými státy) se jevilo jako dramatičtěji horší. Rozdíly např. mezi 13 % a 83 %. Jaká data sem zaslal český stát, že se tak ptám: většina stížností či dokonce soudních pří v této oblasti u nás vyzní jaksi do ztracena, takže se případ nejspíš odškrtne, jako se že nestal, tím si patrně "vylepšujeme" reputaci. Čeští pacienti by neměli zůstávat jen na českém hřišti, měli by svůj případ alespoň stručně popsat a zaslat na evropskou úroveň, současně nevzdat spor a odvolat se nakonec do Štrasburku. Tak by náš stát nakonec přece jen byl přinucen mj. zlepšit zákony, se zavedením transparentního mimosoudního šetření stížností pacientů, s právní pomocí zejména chudším pacientům, s jasným systémem mimosoudního odškodňování. Také nám chybějí znalci, kteří by působili mimo zdravotnická zařízení (např. v nezávislejším institutu pro právo a medicínu, financovaném z veřejných peněz a sloužícím výlučně veřejnému zájmu.

Autor: Vladimíra Bošková | pátek 13.9.2019 17:23 | karma článku: 8.53 | přečteno: 203x

Další články blogera

Vladimíra Bošková

Kontrola eutanazie není levná záležitost

Z výroční zprávy nizozemských regionálních výborů, které mají dohled nad eutanazií a asistovanou sebevraždou, vyplývá, že v šesti případech nebyly zcela dodrženy podmínky zákona.

13.11.2019 v 12:38 | Karma článku: 3.65 | Přečteno: 99 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Náklady prázdných nemocnic: 70 procent na platy

Sametová revoluce jako by přinesla "sociální jistoty" zdravotníkům, aneb kdo z nás ostatních si může vybírat, kde bude pracovat?

9.11.2019 v 13:55 | Karma článku: 36.57 | Přečteno: 6191 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Data o farmakoterapii: jsem odpírač

Jako v minulosti (a někde i dnes) existovali odpírači povinné vojenské služby, dnes zase já odpírám přístup k údajům o mé léčbě, protože příslušná litera zákona mě uráží.

8.11.2019 v 17:28 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 506 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Ženšen sibiřský ošetřený zářením

Předseda poslanecké sněmovny R. Vondráček (ANO) s podnikatelskou delegací zastoupil ČR na importním veletrhu v Šanghaji; z Číny k nám jde ale zboží v desetkrát vyšší hodnotě než opačně.

7.11.2019 v 18:47 | Karma článku: 14.62 | Přečteno: 384 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Klabal

Příběh z gulagu aneb Jak vytěsnit zlo ze svého svědomí

Víceméně náhodou jsem narazil na besedu s bezmála devadesátiletou dámou, která sálu plnému mladých lidí poutavě přednášela o devatenácti letech strávených v sovětských nápravně pracovních táborech.

13.11.2019 v 18:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Karel Trčálek

I mezi agenty StB se našli slušní lidé

Slušní lidé se najdou všude. Nebo snad chcete říct, že třeba takový Jarek Nohavica či Andrej Babiš nejsou slušní lidé?

13.11.2019 v 17:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Tomáš Gayer

Bitva za demokraciii podobojí - drobná poznámka (k 17.listopadu 1989) č. 2

Klíčová slova z blogu Boj za demokracii: demogracie, zápas, boj, zvenčí, spravedlnost, uvnitř, diverze, činnost, únor 1948.

13.11.2019 v 14:05 | Karma článku: 16.45 | Přečteno: 331 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland

Podzimní sychravé dny vyzývají k posezení v křesle u nádherně hořícího krbu a praskajícího dříví. Co k tomu přidat? Teplý pléd, svíčky, chutné víno a k tomu romantický historický román „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland.

13.11.2019 v 13:48 | Karma článku: 4.41 | Přečteno: 94 | Diskuse

Jiří Strádal

Snižování role disidentů je alibismus.

Objevují se články a pod nimi diskuse o roli disidentů při pádu komunismu. Moc se mi líbil dnešní článek pana Vodvářky. Ale jsou i články a diskusní příspěvky opačných názorů. Nedá mi to vyjádřit k tomu svůj názor.

13.11.2019 v 13:18 | Karma článku: 14.82 | Přečteno: 287 | Diskuse
Počet článků 488 Celková karma 13.61 Průměrná čtenost 1112

Většinu svého života autorka věnovala novinářské profesi, nyní působí jako knihovnice. Ve volném čase více než deset let zastávala funkci předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů a členky poradního orgánu zmocněnce pro lidská práva.

Najdete na iDNES.cz