Maine - další stát s "důstojnou smrtí"

16. 06. 2019 21:05:55
Další americký stát podpisem guvernéra posvětil zákon "o důstojném umírání" (v pořadí asi osmý). Zrekapitulujme, co by nemělo chybět v našem zákoně, pokud ho přijme i náš parlament.

Americké státy, které schválily možnost nevyléčitelně nemocných, u nichž se očekává úmrtí do půl roku, vyžádat si smrtící přípravek, který jsou schopni sami užít (jde tedy jen o sebeusmrcení), aktivní eutanázie v podobě smrtící injekce nebo jakákoli "milosrdná smrt" neodpovídající tomuto zákonu jsou jednoznačně zakázány (my chceme legalizovat i aktivní eutanázii se souhlasem nemocného).

Poslankyně za ANO dr. Věra Procházková připravuje návrh českého zákona "o eutanázii" zhruba rok. Průběžně se do činnosti její pracovní komise sem tam promítají i představy některých českých lékařů, které by v zahraničí neobstály - a doufám, že nakonec neobstojí ani u nás, jinak by český zákon byl rizikovější než zahraniční normy tohoto typu.

Pokud by lékař v zahraničí nesplnil klíčové body zákona (např. dobrovolný a dostatečně informovaný souhlas pacienta), pak by mu hrozil trest odnětí svobody vymezený pro největší zločiny (např. na doživotí). U nás se objevila tendence dát např. do trestního zákoníku maximální možnou sazbu výrazně nižší; osobně bych trvala na tom, že nesplnění klíčových zásad zákona je nutné charakterizovat jako vraždu, resp. těžký zločin.

Čeští lékaři se obávají více specifikovat "terminální nemoc" či "terminální stav" (např. po úrazu), takže v praxi by hrozilo, že nárok na smrtící injekci či na smrtící pilulku by měli i pacienti, kteří před sebou mohou mít ještě více let života (a např. se může objevit nová léčebná možnost, která by nezvratnost či nevyléčitelnost stavu mohla přece jen zvrátit). Američané trvají na tom, že lze "s přiměřenou lékařskou jistotou očekávat úmrtí do šesti měsíců", čímž více napomohli tomu, aby se zákon nestal poněkud bezbřehým (aby se netýkal daleko více pacientů). Přimlouvala bych se za jejich definici (hranici lze posunout např. pojmem do jednoho roku). Ví se, že organismus pacientů reaguje někdy velmi subjektivně: to, nač pacient může zemřít do několika týdnů, se někdy rozprostře např. až na tři roky, nicméně definice "s přiměřenou lékařskou jistotou lze úmrtí očekávat do jednoho roku" by byla vhodnější než nechat v zákoně časové vakuum. Hlavními ošetřujícími lékaři by se neměli stát jedinci, kteří si diagnostikou s prognózováním dalšího vývoje nejsou příliš jistí.

V USA mají více zákonných paragrafů pro paliativní péči, pro léčbu bolestí apod., což nám chybí, takže u nich je lékař rozmlouvající s pacientem žádajícím o smrtící pilulku povinen předložit nemocnému vždy jako alternativu moderní péči o umírající hrazenou z veřejných peněz (zejména u nemajetných). U nás se sice také počítá s povinnou informací o existenci paliativní péče, ale naši občané dobře vědí, že není v lepší podobě dostupná vždy (např. u nás chybí průběžná kontrola kvality péče v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v domovech důchodců aj., zatímco v USA probíhají státní inspekce).

Jsem zvědavá, jak se u nás nakonec upraví sepisování žádosti nemocného o injekci či pilulku v rámci ústavní péče (kdy hrozí manipulace s nemocným z řad personálu). V Maine zákon určil, že pacient by nejprve musel dvakrát zopakovat svou žádost ústně (protože nejde o smrtící injekci, nelze si předem sepsat přání např. u notáře) a pak teprve písemně, musí se čekat nejméně 15 dní, během nichž musí ošetřující lékař rozmlouvat s pacientem opakovaně (nejen sledovat fyzický stav, ale také duševní stav a hlavně dobrovolnost rozhodnutí pacienta), mezi písemnou žádostí a vydáním přípravku pro sebeusmrcení musí uplynout nejméně 48 hodin. Před preskribcí léku musí lékař nemocného opět informovat, že svou žádost může zrušit (a nemusí lék užít).

Někteří naši lékaři se opět obávají určitých striktních požadavků zákona, chtějí se vyhnout jasněji stanoveným termínům - to by ale podle mne byla chyba.

V Maine je jasně stanoveno, že další specialista na hlavní zdravotní problém musí pacienta nezávisle osobně vyšetřit, přezkoumat všechny lékařské zprávy, měl by potvrdit, že jde o nezvratné nevyléčitelné onemocnění spějící v nejbližším období ke smrti, ale také si musí ověřit, že tu nejsou zásadní duševní obtíže (nemoc, deprese), které by pacientovi znemožňovaly učinit dobrovolné informované rozhodnutí. Samozřejmě i tento další specialista musí informovat nemocného o alternativách, dále o účinku smrtícího přípravku (že smrt nemusí nastat okamžitě, že je vhodnější mít u sebe další osobu) i o právu žádost revokovat. Podle mainského zákona má tento druhý specialista rozmlouvat s pacientem bez přítomnosti dalších osob - aby např. mohlo "prasknout", že nemocný nedostává dostatečnou péči, že byl informován zkresleně apod.

Jsem zvědavá, jak dopadne u nás pokus upravit následnou kontrolu - po úmrtí. V USA kontrolní místo dostane všechny lékařské zprávy, důkladně propracovaný dotazník / formulář pro lékaře, ale také zprávu od farmaceuta, který vydával přípravek (u nás se na lékárníka zatím zapomíná, přitom právě on může někdy bezděky odhalit nedostatky v postupech lékařů).

V ČR se zatím neřeší některé související problémy, např. jaký dopad bude mít rozhodnutí nemocného předčasně ukončit svůj život na jeho úvěr, pojistku apod. Neřeší se ani možný odpor některých vlastníků nemocnic a dalších zařízení: např. soukromý vlastník v USA může ve svých budovách zakázat smrt v této podobě, musí to ale veřejnosti přiznat, ev. zajistit převoz nemocného jinam, nesmí ale postihovat personál, který se zapojí na jiném místě, a zakázat nelze povinnost lékařů pravdivě pacienta informovat.

Jak u nás dopadnou svědci pacienta? Myslím si, že nestačí odkázat jen na náš občanský zákoník, že to chce zdůraznit i v zákoně o eutanázii, že podepsání žádosti pacienta musí být přítomni nejméně dva svědci; nejméně jeden nesmí být nijak spřízněn s pacientem (nesmí mít žádný finanční zisk z úmrtí), nejméně jeden nesmí být nijak spojen se zdravotnickým zařízením či ústavem, v němž pacient pobývá nebo žije (nicméně např. "domov důchodců", resp. ústav, kde pacient trvale žil / pobývá, může delegovat osobu, která se bude účastnit podpisu). Ošetřující lékař nesmí být svědkem.

I tito svědci - formulář pro žádost pacienta je součástí zákona, takže je dostatečně závazný a jednotný - musejí vedle svých podpisů potvrdit, že podle jejich nejlepšího přesvědčení či i dalších znaků pacient jedná dobrovolně, ne pod tlakem, že ví, oč se jedná, atd.

Pacient musí být občanem státu Maine, plnoletý (resp. věkem 18 let se patrně vyloučili tzv. emancipovaní mladiství) a schopný úsudku. Lékaři (ale ani svědci) nesmějí mít podezření, že trpí duševní nemocí či depresemi, které znemožňují jasnost úsudku či dobrovolnost rozhodnutí. Při podezření jsou všichni zúčastnění lékaři povinni doporučit nemocnému absolvovat vyšetření psychologem / psychiatrem. Déle trpící pacient, pod vlivem léků, nemusí mít dostatečně jasné vědomí, takže i z tohoto důvodu jsou američtí lékaři nuceni neustále ověřovat, zda pacient je ještě schopen opakovat svou žádost za dostatečné soudnosti.

Lékař s hlavní odpovědností za léčbu musí pacientovi doporučit (ale pacient to nemusí akceptovat), aby svůj záměr konzultoval s osobami blízkými a aby měl u sebe i někoho v době užití léku. Má pacientovi - je-li zákon splněn - zajistit nejen přípravek pro sebeusmrcení, ale nabídnout i další přípravky (pro zklidnění).

Americké zákony tohoto typu výslovně zakazují jakkoli diskriminovat pacienty, kteří projeví záměr zkrátit svůj život: lékařům je např. zakázáno snižovat kvalitu celkové péče, do poslední chvíle má pacient právo získat maximum, co lze v péči činit.

V Maine pacient vyplňuje formulář pro žádost o smrtící preskripci v angličtině či i v jiném jazyce (část obyvatelstva např. hovoří francouzsky). Možná je to třeba zajistit i u nás, pokud jedinec s českým občanstvím nemůže dostatečně na úřední rovině používat češtinu.

V ČR se zatím více pozornosti v přípravách zákona věnuje oné "smrtící injekci", ale je třeba také domyslet některé souvislosti ve vztahu k asistovanému sebeusmrcení, např. řešit snahu úředních míst likvidovat pacientem nevyužité smrtící přípravky. Někteří pacienti si vyzvednou lék, ale nakonec ho neužijí, nicméně stát nezasahuje nemístně do života rodin.

V USA stát podporuje mj. informovanost občanů o všem, co se týká zdravotní péče, jednak na webu ministerstva zdravotnictví, ale i dotací webů nezávislých organizací - tak si lidé mohou bezplatně číst zákony a doprovodné odborné vysvětlivky, zvažovat pro a proti.

Bude či nebude aktivní eutanázii a asistovanou sebevraždu u nás hradit zdravotní pojištění? V Nizozemí, Belgii a Lucembursku tomu tak je, ve Švýcarsku si pacient některé záležitosti kolem asistovaného sebeusmrcení musí hradit sám, v USA federální program pro Medicare a Medicaid nepovolil hrazení asistované sebevraždy z veřejných peněz, v oblasti soukromoprávního zdravotního pojištění záleží na pojišťovně či zaměstnavateli, nicméně lékařské vyšetření, informování apod. pacient pořídí i ze státního pojištění, smrtící pilulku si asi v některých případech musí hradit sám.

V USA mají - na rozdíl od nás - zákony vyřešenu i možnost ustoupit od život udržující léčby, požádá-li o to pacient nebo jeho zástupce (zná-li jeho pravděpodobné přání) nebo domnívá-li se lékař, že by další udržování života nemocnému výrazně škodilo. To znamená, na rozdíl od nás mají předpisy více upravenu i oblast tzv. pasivní eutanázie. Mají tedy více snížena rizika zneužití i této oblasti. Při sporu mezi pacientem / jeho zástupcem a lékařem je zajištěn nezávislý soudní přezkum, do jeho rozhodnutí jsou zdravotnická zařízení udržovat - pokud možno - život pacienta, příp. zajistit jeho převoz do ústavu, který je se souhlasem pacienta / jeho zástupce ochoten dále udržovat život. Jsou upraveny speciální postupy u osob, jež neměly šanci pořídit si dříve vyslovené přání (zvláštní kontrola u duševně nemocných apod.).

Autor: Vladimíra Bošková | neděle 16.6.2019 21:05 | karma článku: 9.38 | přečteno: 337x

Další články blogera

Vladimíra Bošková

Karel Gott a zdraví národa

Kolem narozenin Karla Gotta se v našem národě doslova strhla bitva - pomalu občanská válka - mezi jeho příznivci a těmi druhými. Jeho příznivců je naštěstí mnohem víc, a nejen u nás.

20.7.2019 v 15:37 | Karma článku: 17.30 | Přečteno: 395 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Biskup Václav Malý k eutanázii

Po 11 letech od autonehody zemřel francouzský pacient Vincent Lambert. K případu se v rozhlasové relaci Jak to vidí vyjádřil i biskup Václav Malý.

13.7.2019 v 11:40 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 721 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Jak se řídí nemocnice ve Vídni

Jakou má náš stát koncepci k nemocniční a na ni navazující péči? Podívejme se na vídeňské nemocnice a učiňme si obrázek, jak by bylo možné řešit mj. pražské zdravotnictví.

11.7.2019 v 12:15 | Karma článku: 20.44 | Přečteno: 839 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Zdravý stát, zdravé instituce

Mají děti platit dluhy rodičů? Hledala jsem odpověď v západních zemích, které nepožadují od dětí odpovědnost za jejich rodiče.

10.7.2019 v 10:33 | Karma článku: 10.37 | Přečteno: 235 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vodvářka

Už zase ta euthanasie

Poslankyně - lékařka Věra Procházková za hnutí ANO připravuje další verzi zákona o euthanasii, která má být projednávána v parlamentu zhruba za půl roku.

20.7.2019 v 22:19 | Karma článku: 13.18 | Přečteno: 166 | Diskuse

Oto Jurnečka

Miss Michigan zbavena titulu za ideo-zločin

Modelka čínského původu Kathy Zhu se dopustila se hned tří ideo-zločinů, ačkoli oficiálním zdůvodněním odebrání titulu královny krásy byly jen dva z nich.

20.7.2019 v 22:10 | Karma článku: 26.24 | Přečteno: 388 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Karel Gott a zdraví národa

Kolem narozenin Karla Gotta se v našem národě doslova strhla bitva - pomalu občanská válka - mezi jeho příznivci a těmi druhými. Jeho příznivců je naštěstí mnohem víc, a nejen u nás.

20.7.2019 v 15:37 | Karma článku: 17.30 | Přečteno: 394 | Diskuse

Petr Bajnar

Stručné dějiny architektury ve filozofických a politických souvislostech 4.

Vývoj lidského myšlení a kultury se podobá kyvadlu. Dominantní citový přístup se po čase mění v racionální a racionální poté opět v citový.

20.7.2019 v 11:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Jan Dvořák

Jste spokojeni, jak budete jednou vypadat?

Na sociálních sítích i v médiích je hitem těchto dnů upravování fotografií vlastní či cizí tváře prostřednictvím jisté aplikace, která dokáže z obličeje mladíka udělat muže nad hrobem a z fešandy vetchou seniorku.

20.7.2019 v 11:12 | Karma článku: 13.36 | Přečteno: 239 | Diskuse
Počet článků 413 Celková karma 11.55 Průměrná čtenost 1204

Většinu svého života autorka věnovala novinářské profesi, nyní působí jako knihovnice. Ve volném čase více než deset let zastávala funkci předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů a členky poradního orgánu zmocněnce pro lidská práva.

Najdete na iDNES.cz