Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kulatý stůl k eutanázii

14. 06. 2018 17:49:35
Poslankyni VěřeProcházkové (ANO) se dnes podařilo v Poslanecké sněmovně uspořádat na velmi dobré úrovni diskusi k možnosti vypracovat český návrh zákona o eutanázii a asistované sebevraždě.

Svolavatelem kulatého stolu k důstojnému umírání se stal Institut pro politiku a společnost. Nešlo jen o zkoumání postojů k aktivní eutanázii a asistovanému sebeusmrcení, ale účastníci (politické subjekty zastoupené v parlamentu, ministr zdravotnictví Vojtěch Adam aj.) správně monitorovali otázky týkající se člověka v závěru jeho života z širších hledisek. Zejména ministr zdravotnictví podporoval celkové zkvalitnění péče o nevyléčitelně nemocné, tzn. i pro ty, kteří nechtějí svou smrt nijak uspíšit. Osobně si nesmírně vážím toho, že poslankyně Procházková jako lékařka vnímá potřebu zapojení erudovaných právníků, ať už půjde o vypracování zákona k eutanázii a asistovaného sebeusmrcení nebo o postupné zkvalitňování mj. zákona o zdravotních službách (např. ustanovení o dříve vysloveném přání pacienta a nezahajování či ukončení život udržujících výkonů a opatření). Diskusi moderoval spoluautor návrhu zákona O důstojné smrti Milan Hamerský, výborné vstupy pak měl specialista na medicínské právo a bioetiku Adam Doležal. Já jako "nestranný pozorovatel", který se od 90. let minulého století zabývá porovnáváním českých a zahraničních předpisů, jsem tedy mohla být z mnoha důvodů s úrovní této diskuse spokojena. Například jsem získala dojem, že zatímco poslankyně Procházková tvorbu zákona k eutanázii a sebeusmrcení "popohání" (ve společnosti skutečně sílí tlak na jeho vznik), resortní ministr projevil určitou zdravou zdrženlivost s vědomím, že je vhodná opatrnost, a na prvém místě podpořil zkvalitnění péče o závažně nemocné. Takovýto "politický tandem" může přinést dobré ovoce, pokud vydrží snaha nezapomenout na různé skupiny pacientů či potenciálních pacientů.

Příznivé je i to, že se diskuse zúčastnil také předseda ústavně právního výboru Marek Benda (ODS). Je jedním z rozhodujících garantů toho, aby se ve sněmovně o uvedených záležitostech nehlasovalo nahodile bez dobře odůvodněné věcné argumentace. Vyslovil obavu, že jakmile zlegalizujeme aktivní eutanázii a asistovanou sebevraždu, bude i nám - jako v zemích, které takovýto zákon již mají - růst počet zájemců o využití této normy. A v Nizozemí nejen stoupá počet zájemců o eutanázii či sebeusmrcení, ale část společnosti tlačí na legalizaci zahrnutí širšího spektra občanů - i těch, kteří neumírají na závažnou nemoc, jen mají pocit, že jejich život je "završen", a nechtějí v něm pokračovat. Pokud by v naší společnosti a parlamentu převážil názor, že se zákonem k eutanázii a sebevraždě nebudeme spěchat, pak lze využít vzor Německa (jak zaznělo v diskusi), které dalo pacientům zákonné právo vyžádat si od ošetřujícího lékaře větší dávky morfia či obdobných přípravků, s tím, že silnější dávkování sleduje nikoli přímé usmrcení nemocného, ale účinnější tišení bolestí (lékař je povinen informovat pacienta, že silnější dávky mohou zkrátit jeho život, záleží však na přání nemocného, na jeho subjektivním vnímání bolestí).

Výborné vstupy měl právník Adam Doležal, který mj. upozornil na v našich předpisech nedořešené právo pacienta na nezahájení nebo ukončení umělé podpory života (vzdání se resuscitace, umělé podpory dýchání, ledvin, antibiotik, umělé výživy aj.). Jde o právo pacienta na sebeurčení i v závěru života, podle mezinárodních konvencí i precedentních výroků štrasburského soudu pro lidská práva. Jestliže je přání pacienta vzdát se život udržujících výkonů (některých či všech) prokazatelné, pak se lékaři nemusejí obávat soudních žalob (návrh žaloby samozřejmě lze podat vždy, ale rozhodující je přání pacienta). Svízelná však může být situace, kdy se pacient k věci nevyjádřil a rodina nemůže jeho přání doložit, navíc může dojít ke sporu mezi personálem nemocnice a rodinou aj. Pak musí naše právo pamatovat na nutnost nechat případ posoudit soud (když např. rodina nechce povolit odpojení pacienta z přístrojů a lékaři se naopak domnívají, že jde o tzv. marnou léčbu). V zahraničí se tak běžně děje, někdy pacient zemře dříve, než soud rozhodne, nicméně otázka života a smrti musí mít cestu otevřenou k soudci. Negativně bylo v této souvislosti zmíněno doporučení představenstva ČLK, které preferuje názor ošetřujícího týmu, zatímco názor pacienta / rodiny je poněkud "upozaďován" a právo být slyšen soudcem (zakotvené v konvencích i ústavě) je lékařské komoře patrně neznámé. V zákonu o zdravotních službách bude tedy patrně třeba lépe propracovat ustanovení týkající se přání pacientů, jejich zastupování jinou osobou (jde-li o rizikové rozhodování o životě a smrti v oblasti intenzivní péče a jejího případného oslabení) a zdůraznit právo i povinnost odvolat se případně k soudu před zásadní změnou léčby (ve vymezených typických situacích).

Přibývají nám již moderně koncipovaná hospicová mobilní či "kamenná" zařízení. Systémově je však potřeba dbát na sjednocení kvality poskytované péče napříč všemi druhy zařízení - v LDN, ošetřovatelských ústavech či domovech pro seniory, ale i v domácnosti nemocných. Patrně nezaškodí mít jednotné školicí materiály a připravit plán častějších kontrol ohledně kvality péče. Aby bylo dostatek finančních prostředků na kvalitu péče i na mzdy personálu, mohli bychom se v západních zemích inspirovat v regulaci počtu služeb tohoto typu. Např. stát New York, ač jde o velmi bohatou společnost, reguluje počet zařízení financovaných z veřejných peněz, takže jejich občané mají k dispozici např. 45 hospiců.

Kulatého stolu se zúčastnila také sympatická paní, která doprovázela svého přítele při asistované sebevraždě ve Švýcarsku. Organizace Exit, která od curyšského ministerstva spravedlnosti přijala velmi striktní právní pravidla (neexistenci národního zákona přechodně nahradila smlouva mezi vládním úřadem a organizací pro pomoc při sebevraždě), vše zorganizovala tak, aby pacient mohl zemřít v domácím prostředí (šlo o Švýcara). Na přání pacienta se aktu účastnilo více osob blízkých nemocnému, dále odborný personál Exitu (předem však pacient musel získat od několika lékařů potvrzení nevyléčitelného onemocnění v poslední fázi a duševního zdraví - úsudkuschopnost), nezávislý lékař potvrdil úmrtí a jeho příčinu, poté případ ihned přezkoumali i policisté - to je opatření, které dnes ve Švýcarsku nahrazuje neexistenci zákona (ten chce vláda začít připravovat, aby sjednotila kantony). K případu byl přivolán i matrikář. Nápomoc k sebeusmrcení (klíčový úkon musel učinit sám nemocný) byla kvalitně provedená: pacient v podstatě ihned bez nepříjemných pocitů usne věčným spánkem. V jiných případech, kdy např. pacient nechce mít u sebe lékaře, nebo je více ovlivněn různými léčivy či užije smrtelného přípravku méně, než odpovídá jeho váze, trvá smrt přece jen déle.

Zůstávám v neutrálním postoji. S tímto zákonem bych nechvátala, ale pokud se začne znovu protlačovat k hlasování zákonodárců, nechť je připravován co nejkvalitněji, a dohled poslankyně Procházkové je pro mne zárukou, je to ostatně zkušená lékařka z oblasti intenzivní péče. Možná nikdy nebude možno říci, zda eutanázii a sebeusmrcení tohoto typu lze jednoznačně podpořit či nikoli, stále se budou vynořovat pro a proti, mj. z náboženských, filozofických či osobních pohledů. Zčásti se tu promítá neochota vzdělaných a dobře situovaných jedinců podstoupit někdy delší umírání a nemít už možnost vlastního rozhodujícího slova. Mít právo volby i v závěru života. Čím jsou na tom lidské společnosti (Evropa, Amerika, Kanada aj.) hospodářsky lépe, tím více lidé jako by ztráceli pokoru, chtějí mít "pohodlnou" vlastní smrt či smrt svých blízkých. Mám s umíráním zkušenosti i z vlastní rodiny. Při dobré péči - odborné, ale i ze strany rodiny - nemusí pacient trpět. Skutečně moc dělá psychická podpora, při ní nemocný zapomíná na různé svízele, lépe je snáší, a kvalitní medikace člověka přenese - i bez přímé aktivní eutanázie - ze života do jiné dimenze, nemocný nakonec převážně spí. Někteří z nás se ale nechtějí smířit s představou, že se o nás bude někdo všelijak starat, že už nemáme možnost zvolit něco jiného. Nebráním diskusi, nebráním pokusu vytvořit kvalitní zákon, který by nám nizozemští či jiní západní právníci nepomluvili. Ale zároveň doufám, že se aspoň zčásti bude dále zlepšovat péče v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, na něž se vedle razantněji vystupujících hospiců trochu zapomíná. Medikace smrtelně nemocných v konečném stadiu ve fakultní nemocnici, která např. zrovna usiluje o akreditaci a snaží se, a v LDN, na niž se v systému zapomíná, by se neměla zásadně lišit (spolu s dalšími opatřeními), pacient a jeho rodina by se měli mít možnost dovolat nezávislého přezkumu péče a mj. zdravotní pojišťovny by měly více podporovat další kultivaci smluvních zařízení (aby dvoulůžkové pokoje v LDN nebyly jen pro nadstandardní ubytování).

Pro dnešek toho už bylo dost.

Autor: Vladimíra Bošková | čtvrtek 14.6.2018 17:49 | karma článku: 9.13 | přečteno: 257x


Další články blogera

Vladimíra Bošková

Zdravotnické právo jako thriler

České zdravotnické předpisy ve vysoké míře ruší nebo dovedně obcházejí mezinárodní úmluvy, ústavní Listinu základních práv a svobod, občanský i trestní zákoník.

11.6.2018 v 14:36 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 2218 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Zákon o důstojné smrti

V českém parlamentu "leží" návrh zákona "o důstojné smrti". Pokusme se tento pokus porovnat s obdobnými normami v zahraničí.

27.5.2018 v 11:14 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 324 | Diskuse

Vladimíra Bošková

Není sebevražda jako eutanázie

Vzpomenu-li si na nedávné informace v médiích o tzv. asistované sebevraždě australského vědce ve Švýcarsku, mylně ztotožňované s aktivní eutanázií, myslím, že nezaškodí k tomu říci více.

25.5.2018 v 11:00 | Karma článku: 10.94 | Přečteno: 440 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Libor Čermák

Jestlipak víte něco o masakru chlapců u Brettschniderovy vily?

"Zde na zahradě tohoto domu bylo dne 7. května 1945 před 10. hodinou surově popraveno německými vrahy 14 dobrých českých lidí. Poutníče pokloň se jejich památce. Zemřeli za vlast." Píše se na kameni u vily v pražské Krči.

19.6.2018 v 16:13 | Karma článku: 21.42 | Přečteno: 415 |

Jan Tichý

Dají se přeinstalovat i národy?

Chceme-li, aby opět správně fungoval náš počítač, přeinstalujeme ho. Nahrajeme na starý počítač nový operační systém, nové programy a pak čekáme, jak si to všechno sedne....

19.6.2018 v 15:54 | Karma článku: 9.70 | Přečteno: 172 |

Josef Nožička

Až 5 % studentů neodmaturuje ani na třetí pokus. Je správným řešením zlehčit maturity?

Vášnivé mediální debaty, vyvolané nepříliš příznivou bilancí maturitních testů v jarní části, již pomalu utichly. Lze však očekávat, že po podzimním maturitním termínu znovu vypuknou.

19.6.2018 v 14:18 | Karma článku: 18.85 | Přečteno: 434 | Diskuse

Lenka Hoffmannová

Kolik žije milionářů v Gaze, která je považována za jednu z nejchudších oblastí na světě

V Pásmu Gazy žije 1,4 miliony lidí a je to nejhustěji osídlené území na světě. Svět také Gazu vnímá jako jedno z nejchudších míst na světě, kde lidé žijí v bídě a nouzi. Podle zprávy v panarabských novinách tomu ale tak není.

19.6.2018 v 12:53 | Karma článku: 30.78 | Přečteno: 1176 |

Jiří Turner

Šabatová obdržela Řád čestné legie - to zas bude řečí

Proč, sakra, Šabatová? Proč ne třeba Okamura, který ze všech sil bojuje za lepší Evropu a na rozdíl od bývalé disidentky a ombudsmanky ví, jak na vyloučené Romy, cizince včetně uprchlíků a lidi s odlišnou sexuální orientací.

19.6.2018 v 11:55 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 1056 | Diskuse
Počet článků 336 Celková karma 14.27 Průměrná čtenost 1313

Většinu svého života autorka věnovala novinářské profesi, nyní působí jako knihovnice. Ve volném čase více než deset let zastávala funkci předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů a členky poradního orgánu zmocněnce pro lidská práva.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2018 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.